Alternativní text k logu
Přejít na: Obsah | Konec stránky

Jan Kuben

15. 12. 1697 Bystřice v Kladsku - 18. 10. 1771 Opolí

Kněz, jezuita, malíř, autor freskové výzdoby kostela sv. Klimenta v Odoleně Vodě.

Narozen 15. prosince 1697 v kladské Bystřici. Roku 1719 vstoupil do jezuitského řádu. Po absolvování filozofických a teologických studií byl v roce 1727 v Olomouci vysvěcen na kněze. Je nesporné, že v téže době si také prohluboval svůj přirozený výtvarný talent následným vzděláním v prostředí nadmíru příznivém a inspirativním.

Pravděpodobně jednou z jeho prvních výtvarných prací byla v roce 1729 fresková výzdoba refektáře jezuitské koleje v Opolí.

Za svého pobytu ve Vratislavi (v letech 1731–1733) dozoroval stavbu koleje a jezuitské univerzity Leopoldina, pro niž vymaloval divadelní sál, oratoř menší mariánské kongregace a některé učebny. Všechny tyto nástěnné malby nepřežily konec druhé světové války.

Roku 1733 odešel Kuben z Vratislavi do Prahy a ve zdejší klementinské jezuitské koleji byl pověřen kázáním v kapli sv. Eligia, vypomáhal správci matematického muzea a samozřejmě maloval.

Pro samotnou budovu pražského Klementina tehdy vytvořil fresky ve dvou místnostech v prvním patře křídla směřujícího do Křížovnické ulice a jeho dílem je s největší pravděpodobností také nástěnná malba v bývalém letním refektáři, dříve připisována Ignáci V. Raabovi. Pro jezuity ze staroměstského semináře sv. Václava vymaloval roku 1938 jimi téhož roku dostavěnou kapli sv. archanděla Michaela v Kozinci.

Jádro uměleckých aktivit jeho pražského pobytu ovšem spočívalo ve freskové výzdobě odolenovodského kostela sv. Klimenta. Hrubá stavba, započatá za osobní účasti Kiliána Ignáce Dientznehofera v květnu 1733, byla ukončena roku 1735. A tehdy Jan Kuben přijíždí do Odoleny Vody a stráví v ní, vždy od jara do podzimu, tedy v měsících pro tuto práci víceméně příznivých, plné čtyři roky. Začíná s výmalbou presbytáře a hlavního oltáře. Následujícího roku pracuje na rozměrné fresce v hlavní lodi, kterou dokončuje v předvečer svátku Všech svatých. Roku 1737 pokračuje pod věží a nad kruchtou a své dílo zakončuje v létě 1738 výmalbou nově postavené márnice na přilehlém hřbitově.

Jeho působení v Odoleně Vodě se přitom neomezovalo jen na malířskou tvorbu. Jan Kuben křtil vodolské děti, oddával, sloužil mše. Právě tato vzácná kombinace kněze a praktikujícího umělce je jednou ze silných stránek Kubenova malířského projevu. Jeho slabinou je zase zobrazování zvířat a poněkud nezvládnuté zkratkovité ztvárnění lidských těl nahlížených zezdola. Jan Kuben rád pracuje s figurálními dramatickými scénami a iluzivní architekturou, tolik příznačnou pro jezuitské umělce.

Koncem roku 1738 Jan Kuben opouští Prahu a odchází do slezského Břehu, kde v letech 1739–1746 vytváří své bezesporu největší dílo, monumentální výzdobu kostela Povýšení sv. Kříže.


Vítejte v Odoleně Vodě