Víceméně bez povšimnutí prosvištělo kolem nás první malé výročí novodobé, takřka čerstvé odolenovodské historie. Pátého října tomu totiž bylo pět let, co se Odolena Voda stala městem. Pravda, toho dne roku 1998 se skutečně zas tak nic důležitého nestalo. Nebylo nám výrazněji lépe ani hůře před tímto datem ani po něm. Nad Odolenou Vodou ihned po podpisu určovací listiny tehdejším předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky nezačaly létat zlaté husy a naopak nadobro neodlétly. Jejími ulicemi se tehdy nezačali procházet oslíkové, co by se otřásali na počkání a plnili by tak peněženky tolik potřebným oběživem. S pečenými holuby, dokonce padajícími z oblohy do našich lačných úst, to bylo podobné. Ani samotný statut města neznamená v současnosti nabytí nějakých výjimečných privilegií podobných těm, jimiž se honosila města ve středověku. Být městem tedy rozhodně není ničím, co by nás, jeho obyvatele, opravňovalo k vyvyšování se nad ostatní, stejně jako zůstat „prostou“ vesnicí není žádnou hanbou, natož důvodem k nalezení prvního kanálu, kterým by se dalo směřovat na nákupy, do práce i na návštěvu přátel.
Někteří z nás si ještě pamatují Odolenu Vodu jako pár desítek stavení roztroušených kolem návsi s vodní nádrží, podél několika silnic směřujících na všechny strany do okolních ještě menších obcí, než byla tehdy ona sama, a šplhajících do svahu jakoby pod ochranu kostela svatého Klimenta. A na tuto její podobu nedají dopustit.
Řada místních ji zase spojila s počáteční výstavbou sídliště, toho prostoru kolem „Bodláku“, jehož poutavým internetovým průvodcem se nedávno stal pan architekt Ladislav Jeník – jen si prohlédněte jeho stránky, určitě objevíte zajímavé souvislosti i stavební detaily, které Vám mohly, stejně jako mně, při každodenním shonu uniknout. A právě tato Odolena Voda je jejich, přičemž pozdější dostavba sídliště u Malého háje už do této představy zas tak moc nezapadá.
Mnozí z nás zase s nostalgií pohlížejí na ubývání té skutečně „staré“ Odoleny Vody, spojené se závratným stavebním ruchem na místě bývalého poplužního dvora, později velkostatku a ještě později státního statku, a její obkružování prstenci nové, tu více tu méně podařené výstavby rodinných domků.
A třebaže je toto pozvolené mizení nám důvěrně známých míst, často spojených s hluboko v naší paměti zasutými vzpomínkami na šťastná období života a tváře lidí, které jsme měli rádi, hodně smutné, mělo by nám asi mnohem víc záležet na tom, aby si Odolena Voda zachovala alespoň zdání svébytného sídelního celku, ve kterém se lidé potkávají, poznávají a zastavují na kus řeči, a nestala v blízké budoucnosti tím nejhorším, čím by se mohla stát, totiž levnou satelitní noclehárnou Prahy.
Ale nějak jsem odskočil od toho, proč vlastně vznikl tento článek. Zřejmě bych páté výročí povýšení Odoleny Vody na město vůbec nezmiňoval, kdybych k tomu neměl důvod. A já ho mám! Každému povýšení v naší novodobé historii vždy předcházelo a předchází dlouhé a složité řízení, na jehož počátku je žádost, odsouhlasená volenými zástupci obce a adresovaná příslušným orgánům státu. Možná to bude pro mnohé z Vás velkým překvapením, ale podobná žádost neodcházela před pěti lety z Odoleny Vody poprvé. Přiznávám, že když mě jeden z kolegů na tuto skutečnost upozornil, nevěřil jsem. (Spolupracovníci mi jistě odpustí ten hodně nehezký příměr, ale za ta léta, co je ustavičně bombarduji dotazy týkajícími se Odoleny Vody, Dolínku a Čenkova, si na naše tři místní názvy doslova a do písmene vypracovali Pavlovův reflex, který je nutí zvednout telefon a zavolat mi, kdykoli při pořádání svých fondů na některý z nich narazí.) Bylo totiž málo pravděpodobné, že by se jednalo o žádost, na jejímž základě byla Odolena Voda v roce 1998 povýšena na město. Po tak krátké době by byla pro uložení v archivu ještě příliš čerstvá... A o jiné jsem neměl ani potuchy. Jenže kolegy nalezený spis pochází z let 1923–1929! Pravda, netýká se přímo vyřizování žádosti o povýšení na město, ale pouze na městys, městečko, menší město, jakýsi mezistupeň mezi vsí a městem, jehož základním privilegiem bylo odedávna právo pořádat výroční trhy. První republika pak dala pojmu městys širší význam, na druhé straně ovšem také upřesnila a rozšířila řadu podmínek, které bylo potřeba pro získání takového statutu potřeba splnit. A rozhodně ne jednoduchých! Ale zní to malebně, viďte: městečko Odolena Voda...
V této souvislosti by bylo velmi zajímavé zjistit, proč tehdy Odolena Voda vůbec o získání vývěsního štítu „městys“ usilovala. Jaké k tomu tehdy vedly její zastupitele vlastně důvody? (Nepochybujme, že vážné.) Ale jaké? Otázky hodně zajímavé i proto, že ještě v roce 1998 se u nás ozývaly hlasy, které Odoleně Vodě příliš reálné šance na povýšení nedávaly. Jak by tedy reagovaly na podobnou situaci zpřed osmdesáti lety? Tehdejší ves měla k městysi rozhodně mnohem dál než k městu před pěti lety.
Znovu, polikáté již, musím projevit velkou lítost nad tím, že v nám příslušném okresním archivu – juj, já zapomněl, že i na jeho názvu, naštěstí jenom na jeho názvu, se podepsala reforma veřejné správy a učinila z něj pouze jednu z mnoha poboček Státního oblastního archivu v Praze – se nedochovala vůbec žádná úřední agenda prvorepublikového odolenovodského obecního úřadu, kde bychom určitě našli odpověď v jednom ze zápisů z tehdejšího zasedání obecního zastupitelstva. Ale nejde to. Dalo by se možná vyslovit něco na způsob hypotézy, dokonce jedna z nich se vysloveně nabízí, totiž snaha o zabránění odpoutání se Dolínku od Odoleny Vody, ke kterému nakonec stejně došlo, nebo mohlo jít o bezprostřední reakci na ně, ale nejsem si jist, zda mám k takovému postupu dostatek nezbytných informací a tudíž právo. Co bych však mohl, vlastně měl předeslat, protože i z předchozích řádků je to víc než zřejmé, že Odolena Voda tehdy se svou žádostí neuspěla. Ale teď už raději přímo zalistujme nalezeným spisem.
První písemný dokument pochází z 3. března 1923. Tehdy odolenovodská žádost dorazila do podatelny příslušného státního úřadu, v našem případě Ministerstva vnitra Československé republiky, jež ji krátce na to postoupilo tehdejší Zemské správě politické v Praze k dalšímu úřednímu šetření. (Samotnou žádost Odoleny Vody spolu se zmiňovanou fotodokumentací spis neobsahoval. Škoda. Byla by určitě zajímavým písemným svědectvím, navíc zpracovaným těmi, kteří ji v té době měli na starosti.) Zemská správa politická vyslala do Odoleny Vody svého delegáta, který z výsledků své „inspekční“ cesty pořídil záznam, datovaný 30. květnem 1924. Příliš lichotivě pro Odolenu Vodu nevyzněl. Však se s jeho obsahem budete moci na konci příspěvku seznámit. (Teprve teď mě napadlo, že bych měl asi používat tehdy platné skloňování místního názvu, Odolena Vodu, promiňte, ale zůstaňme, prosím, raději u toho současného.) Není tedy divu, že ministerstvo vnitra žádost na povýšení nedoporučilo předložit vládě Republiky československé ke schválení (to už se psal konec roku 1926) a naopak vyzvalo prostřednictvím Zemské správy politické Odolenu Vodu ke stažení žádosti. Zdá se však, že zájem našich tehdejších samosprávných orgánů získat pro svou obec přídomek „městys“ byl silnější, než reálné šance dostát požadavkům s tím spojených. Řízení tak pokračovalo povinností doložit příznivý vývoj obce od počátku podání žádosti, tedy od roku 1923. Jenže trvat na víceméně nesplnitelném se v tomto případě, stejně jako v mnoha jemu podobných, ukázalo jako hodně, hodně netaktické. Úřední dohledání Zemské správy politické, adresované 11. července 1928 ministerstvu vnitra, vyznělo stejně jako to první, opět nepříznivě. Však také ministerstvo vnitra celou záležitost 2. prosince 1929 uzavřelo přípisem Zemské správě politické, ve kterém ji nabádá, aby vyrozuměla Odolenu Vodu o definitivním zamítnutí její žádosti.
Spisy vráceny, jak zní poslední slova dochovaných dokumentů, když si ovšem odmyslíme nezbytné podpisy a datace. Skončeno a podepsáno pro ty, kteří i na podpisech trvají. Taková je zkrátka historie. Nejsou v ní jen velká vítězství a úspěchy, ale i prohry a neúspěchy. Nejen radost, ale také zklamání. Ale nerad bych končil takto pochmurně.
Závěr druhé zprávy Zemské správy politické v Praze je sice zamítavý, rozhodně však není strohý a úsečný, jako mnohé úřední dopisy současnosti. Je v něm patrná i dávka účasti s toho času nešťastným adresátem, je v něm i dávka naděje na úspěšné vyřešení celé záležitosti „v nedaleké budoucnosti“ a poté také pobídka, že toto vše je možné pouze díky poctivé a dlouholeté práci, v tomto případě celého obecní společenství. Ocitujme si proto tento závěr: „...Jak ze spisu patrno obec ve svém vývoji ke zdokonalení sice pokračuje, avšak vývoj se děje přirozeným pomalým tempem; není vyloučeno, že obec bude moci snad v nedaleké dosáhnouti povýšení na městys, avšak dnes nevyhovuje dosud počtem obyvatelstva, obstaráváním obecní agendy a svými zařízeními všem požadavků.“
A tak i ve světle těchto několika vět lze možná hledat smysl událostí zpřed pěti lety. Jsou splátkou nebo – chcete-li – malým dárkem všem, kteří si zvolili Odolenu Vodu za svůj domov a snažili se pro ni něco vykonat. Možná ne vždy s výsledkem odpovídajícím jejich přání a nasazení, ale to už tak patří k životu a k historii. A nám by mělo záležet na tom, abychom si jednou za čas na ně všechny dokázali vzpomenout. A od toho tady taková výročí jsou především, nemyslíte?
Roman Straka
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
Relace delegáta Zemské správy politické v Praze z 30. května 1924.
Žádost o povýšení na městys podána z usnesení obecního zastupitelstva ze dne 17.2.1923.
Místní obec Odolena Voda měla 1910 – 213 d. s 1301 ob. , kdežto 1921 – jen 196 d. s 1141 ob. Její osady Odolena Voda měla 1910 173 d. s 1056 ob. a osada Dolínek 40 d. s 245 ob., kdežto 1921 Odolena Voda 159 d. s 930 ob. a Dolínek 37 d. s 211 ob.
Obec, resp. osada Odolena Voda je položena na svahovitém terénu a celkový pohled na místo bohaté stromovím je pěkný. Nejvíce vyniká barokní chrám stojící na návrší nad obcí. Domy jsou stavěny z ohnivzdorného materiálua až na jednu doškovou a jednu šindelovou střechu ohnivzdorně kryty. Stavení jsou ponejvíce přízemní, jednopatrových domů jest 10, vícepatrová budova žádná. stavební ruch je poměrně malý a od roku 1918 do 1924 přibyly jen 3 nové domy. Výstavnost jest prostá a povětšině nevyhovuje požadavkům kladeným na městys.
Náves je prostranná, avšak nedlážděná, jinak však dosti úpravná. Ozdobena jest skupinou starších kaštanů a pomníkem padlým vojínům. Mimo to se tu nachází obecní váha a vodní nádržka. Význačnějších budov na návsi není. Chdoníky je náves opatřena velmi spoře a pokud tu jsou,jsou úzké a z kamene.
Ulice nejsou nikde dlážděny, ani chodníky opatřeny. Jsou úzké, většinou nepravidelné a úpravou neodpovídají požadavkům kladeným na městys. Místy lze z ulic dobře viděti na hnojiště a pod,. na ulicích pak samotných teče namnoze kamennými rigoly hnojůvka. Kanalisace je provedena je částečně,podle udání v délce
Veřejnému osvětlení sloužilo v době místního štření provedeného z.s.p. r.1924 jen 10 petrolejových lamp, v druhé polovici r.1924 mělo prý však býti zavedeno osvětlení elektrické.
Obec neleží na dráze a nejbližší stanicí nákladní jsou Úžice na trati mezi Kralupy nad Vltavou a Neratovicemi. Osadou procházejí však dvě okresní silnice a osobní dopravě slouží státní autobusy trati Praha–Odolena Voda.
Vodovod v obci není. Veřejných studnic jest 5. V místě sídlí obvodní lékař s domácí lékárnou. Data o hřbitovu , umrlčí komoře a chorobinci, resp.chudobinci ve spisu scházejí.
Pokud se týče škol je tu jen 6 třídní obecná škola a pokračovací učňovská škola. Větší počet tříd obecné školy dá se vysvětliti tím, že školní obec Odelena Vodu tvoří obce Odolona Voda, Dolínek, Postřižín, Kopeč a Čenkov.
Z úřadů je tu pošta s jedním úředníkem, fara s jedním duchovním, četnická stanice 3 mužová a ředitelství panství. Ze spolků je nutno uvésti Sokol, F.D.T.J., Sbor dobrovolných hasičů, Spolek hospodářský a několik jiných spolků. Obec je sídlem živnostenského společenstva a z peněžních ústavů působí zde spořitelní a záložní spolek.
Průmysl není v obci žádný a různých živností a obchodů je tu na 50. Ze 4 místních hostinců jsou 3 zařízeny na ubytování cizinců. Sálů se stálým javištěm není. O trzích není ve spise zmínka.
Nejbližší veřejná nemocnice je v Praze, v Mělníce a na KLadně a nejbližší lékárna v Kralupech nad Vltavou.
Obecní zastupitelstvo je 15 členné. Obecní agendu obstarává v úřadovně přiměřeně zařízené obecní starosta sám. Malá zasedací síň sousedí s úřadovnou. Obec má dva strážníky a staví se podle regulačního plánu.
Isolační místnost je obydlena.
Obecní jmění obnášelo koncem 1923-130.572 Kč a dluhy 35.662 Kč. Daňová základna obnášela v osadě Odolena Voda 1921 – 8042 Kč, 1922 – 8837 Kč a 1923 – 8837 Kč, v osadě Dolínku 1921 – 1538 Kč, 1922 – 1698 Kč a 1923 – 1698 Kč. Obecní přirážky činily v obou osadách stejně a sice 1921 – 841 o/o, 1922 – 493 o/o a 1923 – 410 o/o.
Okresní správní komise a o.s.p. v Karlíně, přimlouvají se za povýšení na městys, z.s.p. vyslovila se však proti povýšení. Zemský správní výbor vyslovil se též proti povýšení.
Pohledy na obec jsou připojeny.
Celkem posouzeno, vyhovuje obec při mírném měřítku jen svojí populací , jinak neodpovídá však požadovaným podmínkám.
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – –
Odolen, zpravodaj obce Odolena Voda, 2003, č. 11, s. 14–16.