Alternativní text k logu
Přejít na: Obsah | Konec stránky

Příroda

Neživá příroda

Území představuje po stránce geomorfologické a geologické velmi nesourodou jednotku. Nejstarší část v okolí Špičáku, Na Skalách a Čenkova a dále k železniční trati Kralupy–Neratovice pokrývá slabě metamorfovaný metabazalt neratovického tělesa stáří mladší proterozoikum – geologická éra starohory.

V širším okolí rybníku Jordán zasahuje pásmo korycanské vrstvy druhohorního cenomanu české křídové tabule, kde podloží tvoří organogenní vápenec, pískovec a slepenec s četnými otisky schránek měkkýšů, mechovek či korálů. Tyto jsou však rozlámané o skaliska, například Špičáku, jak na něj narážely mořské vlny plné zbytků schránek živočichů úživného moře. O málo mladší je pás území od Postřižína přes starou část Odoleny Vody, zahrnující i Dolní náměstí, a dále pokračující přes Dolínek k Panenským Břežanům. Tam jsou podložím druhohorní usazeniny z období křídy – vápnité jílovce, slínovce a prachovce.

Třetihory reprezentuje Kopeč. Jedná se tam o kruh vyvřelých hornin, který vystoupil na povrch po jakési poruše v druhé fázi vulkanické činnosti terciéru, čili ve svrchním miocénu asi před 13–14 miliony let. Vyvřel do křídových hornin a do proterozoických hornin, které sem pokračují od Čenkova v podobě Kozích hřbetů. Jedná se o nejjižnější výběžek Českého středohoří spolu s Vinařickou horou u Kladna. Morfologické vystupování vulkanitu tvoří podkovovitě stupňovitě uspořádanou soustavu kuželovitých kopečků a protáhlých hřbítků otevřenou severním až severovýchodním směrem. Límec této soustavy je tvořen lávovou čedičovou horninou, kterou někteří (např. Straka) považují za tři divergentní strmé žíly, čemuž neodpovídá vnitřní stavba vulkanitu indikující ploché uložení. Mohlo by jít o 5–15 m mocný lávový okraj kráteru výbuchové kaldery, který byl do severního nížinného předpolí erozním rozhlodáním široce otevřen. Vyvřelina má název augitit, jinde se dočtete o ainitu nebo analcimitu případně o häunickém nefelinitu. Složení výlevné vyvřeliny: ain, analcim, augit, nefelín a olivín. Na puklinách se vyskytuje i sodalit, apatit, natrolit, pylipsit, siderit, aragonit, a sádrovec. Při výstupu magmatu směrem k povrchu strhávalo toto s sebou druhohorní usazeniny, které se vlivem tepla přepálily a tvoří světlé různě objemné kusy porcelanitů, souhrnně se mluví se o čedičové brekcii diatrémové povahy tak, jak je známa např. z Měrunického vrchu u Měrunic či z Linhorky u Třebenic.

Území od Dolínku k Aeru a v okolí dálnice k Postřižínu, včetně horní části Odoleny Vody je vyplněno sladkovodními štěrkovitými písky terasy Vltavy. Oblast vznikala ve spodní části starších čtvrtohor. Nejmladší sedimenty se jeví deluviální hlinito-kamenité sedimenty podél toků a spraše se sprašovými hlínami z období pleistocénu na území Dolínku. Z nerostných surovin je významné již těžené ložisko stavebního kamene spilitu v lomu Čenkov a zatím netěžené ložisko štěrkopísků zasahující oblast „staré“ silnice Praha–Teplice až k Odoleně Vodě. Významný krajinný prvek z hlediska paleontologie je odkryv křídových sedimentů z tělesa bývalé vlečky při výjezdu z Odoleny Vody směrem na Velikou Ves. Jedná se o transgres těchto usazenin s mikrofosiliemi.

Také si vás dovoluji pozvat do Národního muzea v Praze (horní část Václavského náměstí), kde v oddělení paleontologie – druhohory, křída – najdete dva exempláře amonitů s nalezištěm „Odolena Voda u Korycan“.

Mgr. Alena Sochůrková

 

Živá příroda

Stav dnešní květeny je obrazem historického vývoje od doby třetihorní, kdy převládaly tropické a subtropické druhy. Koncem třetihor se ochladilo a příliš teplomilná květena buď zcela vymizela, nebo se zachovala na stráních obrácených k jihu. Křovinaté lesostepní úbočí nad lomem je místem výskytu světlíku tatarského, k významným druhům se řadí rozrazil klasnatý a kostřavy. Na Velkoveském vrchu (246 m n/m) je možné sledovat výskyt kalcifitů: lomikámen trojprstý, šalvěj přeslenitá, pelyněk pontický a černohlávek velekvětý. Upoutá tam i společenství kostřav. Lokality lesních společenstev lemujících Dolínek mají obligátní flóru. Za pozornost stojí výskyt lociky prutnaté, piply osmahlé a řepíku lékařského. Významné krajinné prvky tvoří Malý a Velký háj. Jsou smíšeným, místy přirozeným lesem s výrazným podílem dubu letního. Skladbou zeleně je ovlivněn zásahem člověka. Roste v nich sasanka hajní, pižmovka mošusová, dymnivka dutá, kerblík lesní, jaterník podléška a plicník lékařský. Z chráněných druhů byly registrovány holubinka olšinná a dřín obecný. Obligátní flóra v tomto přehledu není zmíněna, i když nelze nepřipomenout přínos estetický, ochranný a produkci kyslíku.

Pestrá a druhově bohatá flóra je předpokladem pro výskyt rozmanitých druhů živočišných. Z bezobratlých stojí za zmínku výskyt pozoruhodného motýla otakárka ovocného, který byl pozorován v blízkosti lomu. Na Špičáku pak roste sesel fenyklový, v jehož přítomnosti se často vyskytuje jeden z největších denních motýlů zajímavý otakárek fenyklový. Mezi brouky dominují z Velkého háje popsaní krajník hnědý i roháč obecný, ten však nebyl v poslední době spatřen. Obojživelníci zaznamenaní v blízkosti vodních ploch: ropucha obecná, ropucha zelená, u čenkovských rybníků je možné pozorovat kuňku ohnivou. Plazi mají své zastoupení v podobě ještěrky obecné, popsané v Dolínku, u vodních ploch se zabydlela užovka obojková. Křovinaté lokality okolí lomu a hájů skýtají možnost pro hnízdění celé řady ptáků. Z chráněných je nejznámější koroptev polní, lejsek šedý, vedle celé řady drobných pěvců (slavík obecný) jsou zastoupeny sovy, např. kalous ušatý a sova pálená. Z dravců zahlédneme jestřába lesního a luňáka červeného, jehož hnízdění nebylo zjištěno. Šplhavce zastupuje strakapoud velký s datlem černým. Na hladinách často plavou čírky obecné. I letouni mají své zastoupení v podobě netopýra parkového. Nejednoho návštěvníka háje zaujme svým skotačením veverka obecná.

Mgr. Alena Sochůrková


Vítejte v Odoleně Vodě